hem své profesní kariéry působit nějaký čas v zahraničí, kam je jejich ma–

teřské organizace vysílají. Studenti odjíždějí na různé dlouhodobější studij–

ní pobyty nebo se člověk z nějakého jiného důvodu dostává na delší dobu

do cizího prostředí. Tato mobilita znamená ve své podstatě zátěž, která úzce

souvisí s jevem, jenž se označuje jako kulturní šok. Tento termín pochází

od antropologa Kalerva Oberga (Seelye, 1993) a je do jisté míry totožný

s pojmem akulturační stres. Podle některých odborníků (Berry a kol., 2002)

je používání termínu akulturační stres vhodnější, a to ze dvou důvodů. Za

prvé termín šok může mít určitý patologický podtext, zatímco pojem stres

vyjadřuje zátěž, kterou jedinec při setkání s novou kulturou prožívá, přesto

však také zahrnuje možnost daného jedince, aby se s akulturační zkušenos–

tí vyrovnal pozitivně. Druhým důvodem, proč někteří preferují používání

termínu akulturační stres, je to, že daleko lépe vystihuje interkulturní aspekt

fenoménu. Jedinec zažívá šok jako reakci na střet kultur, kultury vlastní

a nové, nikoliv pouze jako reakci na jednu kulturu.

Každý dlouhodobější pobyt v cizí zemi, v cizí kultuře, snaha o přizpůsobe–

ní odlišnému životnímu stylu a myšlení v profesní a soukromé sféře patří k ná–

ročným životním situacím. Akulturační stres se stejně jako proces akulturace

samotný projevuje jednak na skupinové a jednak na individuální úrovni. Může

vyvolat strach, zmatení, dezorientaci a depresivní reakce. V extrémních přípa–

dech, často tehdy, pokud je pobyt nedobrovolný, nastupují i psychosomatické

problémy, prohloubí se sociální izolace a může dojít k nastolení nepřátelského

postoje k „domorodé“ kultuře či ztrátě identity. Na skupinové úrovni pak člo–

věk přestává rozumět mechanismům, na něž je zvyklý (např. různé rozdělení

rodových rolí, vztah k autoritám apod.). Běžná interakce mezi lidmi z různých

kultur tak vyvolá silné fyziologické a psychické reakce.

Setkání s novou kulturou a následný proces akulturace, tedy  „... proces,

který lidé podstupují jako odpověď na změněný kulturní kontext“ (Berry

a kol., 2002, str. 349), je v životě většiny lidí zátěžovou situací, s níž se více

či méně úspěšně vyrovnávají. Na druhou stranu je třeba říci, že někteří lidé

kulturní šok neprožijí a stresory, které u ostatních stres spouštějí, vnímají

jako výzvu či příležitost. 

Průběh kulturního šoku

Intenzita, doba trvání a vlivy kulturního šoku na psychiku jedince a jeho

projev jako sociální bytosti závisí na stupni odlišnosti domácí a cizí kultury, na

životní zkušenosti a individuálních schopnostech (Furnham, Bochner, 1986). 

88